tákovedle to sceblo ma byt

ŠTRBSKÉ PLESO - PREDNÉ SOLISKO

Nenáročná, krátká trasa kolem Štrbského plesa, lesem k vleku na Solisko a rovnou cestou k chatě pod Soliskom, kam se dá taky vyjet lanovkou .Od chaty postupně kosodřevinnými porosty a skalní cestou k vrcholu.

V pondělí 25.8.2008 jsem jel ráno 6:03 z Čadce. Byl jsem sám, a proto jsem nechtěl lézt na nějaký větší kopec, měl jsem v plánu jenom Predné solisko. To je hned z kraje a není ani moc vysoké, nějakých 2093 m.n.m. Po mých zkušenostech z Vysokých Tater, kdy bylo všude lidí jak důchodců v sobotu před Kauflandem, jsem si byl jistý, že v žádném případě nepůjdu sám. Situace v 9 hodin na Štrbském plese moji předpověď potvrdila. Věděl jsem, že musím jít kolem jezera a pak zhruba na druhé straně odbočit. Při mém štěstí s hledáním, no spíše tipováním správné cesty bylo jasné, že jsem odbočil špatně. Ne že bych byl blby a nevěděl kudy jít, ale jsem netrpělivý člověk a když vím, kterým směrem je cíl, snažím se najít cestu přímo, většinou ale naslepo a to potom dobře nedopadá. U hotelu Patria jsem uviděl cestu doprava, a když jsem se objevil na asfaltce vedoucí k Mlynické dolině, bylo mi jasné, že to není ten správný směr. Vrátil jsem se k jezeru a pokračoval kolem něj dál. Po chvíli mě napadlo, jestli bych se přece jenom neměl podívat do mapy. Z ní jsem vyčetl dvě věci. Za prvé-ta cesta co jsem po ní měl jít není červená, ale modrá a za druhé-vede kolem skokanských můstků. Tak mě napadlo, proč si ji nezkrátit. Běžeckou dráhou jsem dorazil k doskočišti a zjistil, že to zas tak jednoduché nebude. Vím, že jsem nahoře už byl, a kudy jsem se tam dostal. Jenomže to bylo na druhé straně. Bylo mi blbé přebíhat to doskočiště, když je tam zákaz vstupu a je tam na mě vidět jak bych byl na stadionu (myslím na hřišti), a tak jsem se vrátil k jezeru a nakonec šel podle mapy. Moc se mi do toho lesa nechtělo, když jsem viděl, že jediný tvor, co mě může potkat asi vyběhne z lesa, protože cesta byla krásně rovná, ale moc velký provoz na ní nebyl, spíše žádný. Copak tam nikdo nejde? Do smíchu mi moc nebylo, ale šel jsem a po cestě vymýšlel choreografii, kterou popřípadě předvedu, když potkám nějakého toho medvěda. Dělat mrtvého, no nevim, to by byla asi poslední možnost. Prvek č.1 by asi bylo hodit po něm čokoládu, kterou jsem měl v kapse, což by se mu zřejmě moc nelíbilo, tak druhý prvek byl nechat tam batoh. Kdysi jsem viděl, že medvědi v Tatrách mají povahu podobnou jako mají medvědi z jedné známe písničky Ivana Mládka, až se dozvědí, že turisti nemaj zbraně, takže batoh s jídlem na cestě by je asi na chvíli mohl zdržet. Žádný mě ale nepřekvapil a já se v klidu dostal k chatě pod Soliskom, kde jsem posvačil jídlo, které mi ctihodný medvěd nechal. Od chaty je hezký výhled na Štrbské pleso. Škoda ale, že byl opar a blbě se fotilo. Jako naschvál byly všechny hory kolem čisté, jenom na solisku seděl mrak. To mi ale vůbec nevadilo a já byl asi za půl hodiny na vrcholu. Mlha sem tam zmizela a dalo se vyfotit i něco jiného než samotný vrchol. Cesta pokračovala ještě kamsi za vrchol, tak jsem se tam vydal. Po krátkém hřebeni, odkud byl krásně vidět vodopád Skok, jsem došel k úpatí Štrbského soliska, které bylo celkem prudké, a proto jsem tam radši nelezl. Byt někde skulany dole u vodopádu se mi nechtělo.